Prastará slovanská tradice,

krev ještě usychá na dýce,

když začne anexe polnosti,

toho, kdo vyčnívá, vykosti,

většina určuje pravidla, 

krev přece zbytečně nestydla,

chtěl bys říct s pohledem nazpátek

Z lecčehos zbyl jenom plakátek,

písmenka schovaná za hesla,

paměť se důkladně zanesla

špínou, co nepatří do krámu

A nač se dojímat pro fámu,

jíž kdysi bývala skutečnost?

Taková překrásná společnost!

Vrah - čistý, i sluha očištěn,

svědomí zavřené do čtyř stěn,

zalitých do kvádru z betonu

Výkřiky o pravdě bez tónu

a sluha pronáší odsudky